Alani
Alani
| |||||||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||||||
Hlavní město | žádné | ||||||||||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||||||||||
Národnostní složení | Alani | ||||||||||||||||
Jazyky | skytština, alanština | ||||||||||||||||
Náboženství | skytský polyteismus ovlivněný zoroastrismem, později ariánské křesťanství | ||||||||||||||||
Státní útvar | |||||||||||||||||
Státní zřízení | kmenová konfederace | ||||||||||||||||
Vznik | 1. století – první historická zmínka o Alanech | ||||||||||||||||
Zánik | 6. století – dobytí Byzantinci Justiniánem I. | ||||||||||||||||
Státní útvary a území | |||||||||||||||||
|
Alani byli kmenový svaz íránského původu, který významně zasáhl do evropských poměrů v době stěhování národů.
Poprvé jsou zmíněni severně od Kaspického moře, jako kočovníci mezi Volhou a Aralským jezerem. Číňanům byla jejich země známá jako Alanliao (阿蘭聊). Ammianus Marcellinus tvrdil, že Alani jsou potomky Massagetů.
Okolo 1. století se přesunuli do míst dnešní Ukrajiny a obsadili území okolo Azovského moře a řeky Don (Tanais). Podnikali nájezdy do Persie, Zakavkazska a okolo 4. století se objevují na římských hranicích podél Dunaje. Okolo roku 370 byli napadeni Huny. Rozdělili se do dvou skupin. Jedna část se přesunula na západ a je označována jako západní. Tato skupina se připojila ke germánským kmenům (Vandalům, Svébům) při invazi do Galie, většina z nich odešla do Španělska. Později se s Vandaly přesunuli do severní Afriky.
Alani, kteří zůstali v područí Hunů, jsou označováni jako východní. Tito Alani jsou zřejmě předkové dnešních Osetinců, Karačajů a Balkarů, žijící v kavkazských republikách jižního Ruska.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Alani na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Alani v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Alani na Antice Archivováno 19. 12. 2008 na Wayback Machine.
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |