73. ročník cyklistického závodu Giro d'Italia se konal mezi 18. květnem a 6. červnem 1990. Závod dlouhý 3450 km vyhrál Ital Gianni Bugno, jenž držel růžový trikot od první do poslední etapy. Na druhém a třetím místě se umístili Charly Mottet (RMO) a Marco Giovannetti (Seur).
Gianni Bugno společně s celkovým pořadím vyhrál též bodovací soutěž, Claudio Chiappucci vyhrál vrchařskou soutěž, Vladimir Poulnikov vyhrál soutěž mladých jezdců a Phil Anderson vyhrál soutěž Intergiro. Tým ONCE vyhrál soutěž týmů, v níž vítězný tým byl ten s nejnižším výsledným časem.
Týmy
Gira d'Italia 1990 se zúčastnilo celkem 22 týmů, z nichž 10 týmů mělo základnu v Itálii.[1] Závodu se zúčastnili jezdci z 20 různých zemí; 89 z Itálie, 24 ze Španělska, 20 z Francie, 12 ze Švýcarska, 11 z Nizozemska, ostatní státy měli méně než 10 zástupců. Každý tým přijel s 9 jezdci, na start se celkem postavilo 198 jezdců. 92 jezdců v závodu jelo Giro d'Italia poprvé. Průměrný věk jezdců byl 26,85 let. Nejmladším jezdcem byl 21letý Florido Barale z týmu Amore & Vita–Fanini, nejstarším jezdcem byl 39letý Pierino Gavazzi ze stejného týmu jako Barale. Tým s nejnižším průměrným věkem jezdců byl Malvor–Sidi (24 let), naopak nejvyšší věkový průměr měl tým Z–Tomasso (29 let).
Trasa Giro d'Italia 1990 byla odhalena veřejnosti v televizi hlavním organizátorem Vincenzem Torrianim 16. prosince 1989 v Milánu.[2][3] Aby se závod nekřížil s Mistrovstvím světa ve fotbale, které se konalo v Itálii, tak byl závod zkrácen o 2 etapy a posunut o týden dříve oproti normálu.[4] Trasa zahrnovala 3 individuální časovky a 11 etap s hodnocenými stoupáními, z nichž 4 měly vrcholový finiš: 3. etapa na Vesuv, 7. etapa do Vallombrosa, 16. etapa do průsmyku Pordoi a 17. etapa do Apricy. 19. etapa, horská časovka, měla též cíl, a to na vrcholu Sacro Monte di Varese.[5] Celkem bylo na trase 35 kategorizovaných stoupání ve 13 etapách s celkovou délkou 27,3 km, méně než předchozí rok.[6] Organizátoři se rozhodli nezahrnout žádný den volna. Ve srovnání s předchozím ročníkem byl závod o 32 km delší, zahrnoval stejné množství dnů volna a o jednu časovku méně. V závodu byla také jedna půlená etapa, stejně jako v roce 1989. Závod se dostal i do Rakouska, konkrétně do Klagenfurtu.
Trasa byla považována za vyváženou díky pěti vrcholovým finišům a třem časovkám, zatímco obtížné pasáže měly vždy uprostřed prostor pro odpočinek. Byly zde i šance pro klasikáře a sprintery.
Během Gira d'Italia 1990 bylo nošeno 5 různých dresů. Lídr celkového pořadí, kalkulovaného sčítáním časů dojezdů jednotlivých jezdců do cíle a přidáváním bonusů pro první 3 jezdce v cíli etapy s hromadným startem, nosil růžový dres. Tato soutěž je nejdůležitější, a její vítěz je obecně považován za celkového vítěze závodu..[7]
Body do bodovací soutěže, jejíž lídr nosil fialový dres, bylo možné získal za dokončení etapy mezi prvními 15 cyklisty. Další body bylo možné získat na sprinterských prémiích. Zelený dres byl udělován lídrovi vrchařské soutěže. V této klasifikaci byly body udíleny za dosažení vrcholu před ostatními závodníky. Každé hodnocené stoupání bylo klasifikováno jako první, druhé nebo třetí kategorie. Na prémiích vyšší kategorie bylo možné získat více bodů. Na Cimě Coppi, nejvyšším bodu trasy, bylo možné získat více bodů než na normálních prémiích první kategorie. Cima Coppi tohoto ročníku byl průsmyk Pordoi, jenž byl na trase rovnou dvakrát. Poprvé ho na vedoucí pozici přejel Maurizio Vandelli, podruhé to byl Charly Mottet. Bílý dres nosil lídr soutěže mladých jezdců. Pořadí této soutěže bylo určováno stejným způsobem jako celkové pořadí, ale této klasifikace se mohli zúčastnit pouze neo-profesionálové (jezdci, kteří byli profesionály 3 a méně let). Lídr soutěže Intergiro nosil modrý dres. Pravidla pro tuto klasifikaci byla podobná jako pro celkové pořadí. V každé etapě byl určitý bod, kde se začal měřit čas a také bod, kde se čas přestal měřit. Lídr Intergira je ten s nejlepším výsledným časem z těchto úseků.
Existovala zde také soutěž týmů. V této soutěži se po každé etapě přičetly časy 3 nejlepších jezdců. Vedoucí tým této soutěže byl ten s nejnižším celkovým časem.