Lej Ťie-čchiung
Lej Ťie-čchiung | |
---|---|
Narození | 12. září 1905 Kanton |
Úmrtí | 9. ledna 2011 (ve věku 105 let) Peking |
Alma mater | Stanfordova univerzita Univerzita Jižní Kalifornie Kalifornská univerzita |
Povolání | socioložka a politička |
Zaměstnavatelé | Pekingská univerzita China University of Political Science and Law |
Politická strana | Čínské sdružení pro rozvoj demokracie |
Funkce | člen celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců člen 1. plenárního zasedání Čínského lidového politického poradního shromáždění člen stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lej Ťie-čchiung (čínsky pchin-jinem Léi Jiéqióng, znaky 雷洁琼; 12. září 1905 — 9. ledna 2011) byla čínská socioložka, právnička a politička. Studovala v USA, v 30. a 40. letech přednášela sociologii na Jenčchingské univerzitě a různých šanghajských univerzitách, od 50. let působila na Pekingské vysoké škole politických věd a práva, během kulturní revoluce byla vyřazena z veřejného života, poté do roku 2005 přednášela na Pekingské univerzitě. Roku 1945 se podílela na založení Čínského sdružení pro rozvoj demokracie, po roce 1949 jedné z menších politických stran v Čínské lidové republice. V Čínské lidové republice se aktivně účastnila politického života, do vysokých funkcí postoupila v druhé polovině 70. let jako místostarostka Pekingu (1977–1983), místopředsedkyně Všečínského svazu žen (1978–1988), místopředsedkyně (1979–1987) a předsedkyně (1987–1997) Čínského sdružení pro rozvoj demokracie, místopředsedkyně celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (1986–1988) a místopředsedkyně stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (1988–1998).
Život
Lej Ťie-čchiung se narodila 12. září 1905 v Kantonu v rodině klasického vzdělance, právníka a redaktora lokálního časopisu.[1] Otec jí poskytl pokrokové vzdělání a v devatenácti letech ji poslal studovat do Kalifornie. Studovala chemické inženýrství na Kalifornské univerzitě a dálnovýchodní studia na Stanfordově univerzitě, v roce 1931 absolvovala magisterské studium sociologie na Jihokalifornské univerzitě. Během pobytu v USA se živila výukou čínštiny pro čínsko-americké děti.
V roce 1931 se vrátila do Číny a stala se lektorkou na katedře sociologie Jenčchingské univerzity. Po japonském útoku na Mandžusko se se svými studenty připojila k hnutí 9. prosince, které požadovalo, aby se kuomintangská vláda postavila japonské agresi.[1] Když po incidentu na mostě Marca Pola v roce 1937 Japonci obsadili Peking, odešla do Nan-čchangu v provincii Ťiang-si, aby se připojila k hnutí národní spásy. Sloužila ve skupině žen, která se starala o zraněné vojáky, a získala hodnost plukovnice. Vyučovala také v ženské třídě na Institutu politického hnutí v Ťiang-si. Když v roce 1939 padl Nan-čchang do rukou Japonců, přestěhovala se do Ťi-anu v jižním Ťiang-si, kde se poznala s komunistickým vůdcem Čou En-lajem.[1]
Během čínsko-japonské války napsala mnoho esejů o životě, kariéře a boji žen v době války.[1] V roce 1940 se podílela na založení univerzity Čung-čeng (později univerzita v Nan-čchangu). O rok později odešla do Šanghaje, kde přednášela na různých univerzitách. Roku 1941 se vdala za Jen Ťing-jaoa, sociologa, který stejně jako ona studoval v USA. V roce 1945 se s manželem podíleli na založení Čínského sdružení pro rozvoj demokracie.[1]
Po skončení druhé světové války v červnu 1946 vyslal Šanghajský svaz lidových sdružení 11 zástupců včetně Lej Ťie-čchiung do Nankingu, aby požádali kuomintangskou vládu o neobnovení občanské války proti komunistům. Když vystoupili na nádraží v Nanjingu, byli napadeni a zbiti.[1] Incident vyvolal pobouření čínských médií, která z útoku obvinila kuomintangskou vládu, naopak komunisté demonstrativně podpořili napadené, mimo jiné je v nemocnici navštívil Čou En-laj. Koncem roku se Lej Ťie-čchiung vrátila na Jenčchingskou univerzitu, na níž působila jako profesorka sociologie.[1]
Po vzniku Čínské lidové republiky v roce 1949 i nadále působila v Čínském sdružení pro rozvoj demokracie, zastávala vysoké funkce ve Všečínském svazu žen, roku 1949 se účastnila jednání prvního Čínského lidového politického poradního shromáždění a v letech 1949–1954 byla členkou výboru pro kulturu a vzdělání státní administrativní rady,[2] současně pracovala v pekingské městské radě a v pekingském výboru lidového politického poradního shromáždění. Po rozdělení Jenčchingské univerzity mezi různé pekingské univerzity roku 1952 přešla na Pekingskou vysokou školu politických věd a práva, na níž od roku 1956 působila jako proděkanka.[1] Současně od roku 1952 zastávala funkci zástupce ředitele úřadu pro zahraniční experty při státní radě.[1] Roku 1954 byla zvolena poslankyní Všečínského shromáždění lidových zástupců (znovuzvolena roku 1959 a 1964).[2]
Během kulturní revoluce byla zbaveny všech veřejných funkcí a úřadů a spolu s manželem poslána na manuální práce na venkov v provincii An-chuej, ale zásluhou Čou En-laje se mohli vrátit do Pekingu.[1] Od roku 1973 se vrátila do veřejného života, když se přednášela jako profesorka práv na Pekingské univerzitě, byla jmenována místostarostkou Pekingu (1977–1983).[1] V březnu 1978 byla zvolena členkou stálého výboru celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (do 1983), v září 1978 místopředsedkyní Všečínského svazu žen a v říjnu následujícího roku byla vybrána mezi místopředsedy Čínského sdružení pro rozvoj demokracie.[2] Podílela se na vedení Čínské sociologické společnosti a Společnosti pro studium manželství a rodiny. Roku 1983 byla počtvrté zvolena poslankyní Všečínského shromáždění lidových zástupců, stala se členkou stálého výboru shromáždění a místopředsedkyní právního výboru. V březnu 1986 byla vybrána do celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění a následující měsíc zvolena místopředsedkyní celostátního výboru.[2] V červnu 1987 povýšila z místopředsedkyně na předsedkyni ústředního výboru Čínského sdružení pro rozvoj demokracie (ve funkci byla potvrzena roku 1988 a 1992). V dubnu 1988 odešla z lidového politického poradního shromáždění a soustředila se na působení ve Všečínském shromáždění lidových zástupců, jehož místopředsedkyní byla v letech 1988–1998.
Na sjezdu Čínského sdružení pro rozvoj demokracie v listopadu 1997 odešla z předsednické funkce, náhradou se stala čestnou předsedkyní strany (do roku 2007). V březnu 1998 ji skončilo druhé funkční období jako místopředsedkyně stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců. I poté vyučovala na Pekingské univerzitě, a to až do svých 100 let.
Zemřela v Pekingu 9. ledna 2011 ve věku 105 let.
Reference
- ↑ a b c d e f g h i j k WONG, Viola Hong Xin Chan. Lei Jieqiong. In: LEE, Lily Xiao Hong; STEFANOWSKA, A. D. Biographical Dictionary of Chinese Women. The Twentieth Century 1912-2000. Abington, Oxon: Routledge, 2015. ISBN 0-7656-0043-9. S. 293–295. (anglicky)
- ↑ a b c d BARTKE, Wolfgang. Who's who in the Peoples Republic of China. 2. vyd. München: Saur, 1987. Dostupné online. ISBN 3-598-10610-6. S. 212. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Lej Ťie-čchiung na Wikimedia Commons
Místopředsedové celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění | ||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1. volební období (1949–1954) | ||||||||||||||||
2. volební období (1954–1959) | Sung Čching-ling, Tung Pi-wu, Li Ťi-šen, Čang Lan (zemřel 1955), Kuo Mo-žo, Pcheng Čen, Šen Ťün-žu, Chuang Jen-pchej, Che Siang-ning, Li Wej-chan, Li S’-kuang, Čchen Šu-tchung, Čang Po-ťün (do 1958), Tan Kah Kee, Čhökji Gjalcchän, Burhan Šähidi | |||||||||||||||
3. volební období (1959–1965) | Pcheng Čen, Li Ťi-šen (zemřel 1959), Kuo Mo-žo, Šen Ťün-žu (zemřel 1963), Chuang Jen-pchej, Li Wej-chan (do 1964), Li S’-kuang, Čchen Šu-tchung, Tan Kah Kee (zemřel 1961), Čhökji Gjalcchän, Burhan Šähidi, Čchen I, Kchang Šeng, Pagpalha Geleg Namgjal, Ngaphö Ngawangdžigme, Che Siang-ning | |||||||||||||||
4. volební období (1965–1978) | Pcheng Čen, Čchen I (zemřel 1972), Jie Ťien-jing, Chuang Jen-pchej (zemřel 1965), Čchen Šu-tchung (zemřel 1966), Liou Lan-tchao (do 1968), Sung Žen-čchiung, Sü Ping (zemřel 1972), Kao Čchung-min (zemřel 1971), Cchaj Tching-kchaj (zemřel 1968), Wej Kuo-čching, Teng C’-chuej (zemřel 1972), Li S’-kuang (zemřel 1971), Fu Cuo-i (zemřel 1974), Tcheng Taj-jüan (zemřel 1974), Sie Ťüe-caj (zemřel 1971), Mao Tun, Li Ču-čchen (zemřel 1968), Pagpalha Geleg Namgjal, Sü Te-cheng, Li Te-čchüan (zemřela 1972), Ma Sü-lun (zemřel 1970) | |||||||||||||||
5. volební období (1978–1983) |
| |||||||||||||||
6. volební období (1983–1988) |
| |||||||||||||||
7. volební období (1988–1993) |
| |||||||||||||||
8. volební období (1993–1998) |
| |||||||||||||||
9. volební období (1998–2003) | Jie Süan-pching, Jang Žu-taj, Wang Čao-kuo, Ngaphö Ngawangdžigme, Čao Pchu-čchu zemřel 2000), Pa Ťin, Čchien Wej-čchang, Lu Ťia-si (zemřel 2001), Žen Ťien-sin, Sung Ťien, Li Kuej-sien, Čchen Ťün-šeng (zemřel 2002), Čang S’-čching, Čchien Čeng-jing, Ting Kuang-sün, Sun Fu-ling, Ann Tse-kai, Henry Fok, Ma Man-kei, Ču Kuang-ja, Wan Kuo-čchüan, Chu Čchi-li, Čchen Ťin-chua, Čao Nan-čchi, Mao Č’-jung, Paj Li-čchen, Ťing Šu-pching, Luo Chao-cchaj, Čang Kche-chuej, Čou Tchie-nung, Wang Wen-jüan | |||||||||||||||
10. volební období (2003–2008) |
| |||||||||||||||
11. volební období (2008–2013) |
| |||||||||||||||
12. volební období (2013–2018) |
| |||||||||||||||
13. volební období (2018–2023) | Čang Čching-li, Liou Čchi-pao, Pagpalha Geleg Namgjal, Tung Chee-hwa, Wan Kang, Edmund Ho, Lu Čan-kung, Wang Čeng-wej, Ma Piao, Čchen Siao-kuang, Leung Chun-ying, Sia Pao-lung, Jang Čchuan-tchang, Li Pin, Bagatur, Wang Jung-čching, Che Li-feng, Su Chuej, Čeng Ťien-pang, Ku Šeng-cu, Liou Sin-čcheng, Che Wej, Šao Chung, Kao Jün-lung | |||||||||||||||
14. volební období (2023–2028) | Š’ Tchaj-feng, Chu Čchun-chua, Šen Jüe-jüe, Wang Jung, Čou Čchiang, Pagpalha Geleg Namgjal, Ho Hau Wah, Leung Chun-ying, Bagatur, Su Chuej, Šao Chung, Kao Jün-lung, Čchen Wu, Mu Chung, Sien Chuej, Wang Tung-feng, Ťiang Sin-č’, Ťiang Cuo-ťün, Che Pao-siang, Wang Kuang-čchien, Čchin Po-jung, Ču Jung-sin, Jang Čen |
Čínské sdružení pro rozvoj demokracie | |
---|---|
předsedové | Ma Sü-lun (1950–1966) • neobsazeno (1966–1979) • Čou Ťien-žen (1979–1984) • Jie Šeng-tchao (1984–1987) • Lej Ťie-čchiung (1987–1997) • Sü Ťia-lu (1997–2007) • Jen Ťün-čchi (2007–2017) • Cchaj Ta-feng (2017– ) |